Zprávičky z farnosti 2/2023
Chudoba a my
Spojení chudoby, sociální nespravedlnosti, konfliktů, klimatické krize a ekonomických výkyvů přiživuje alarmující světovou potravinovou krizi. Minulý rok zemřel na světě každé čtyři vteřiny jeden člověk hladem. Hlad a podvýživa jsou kritickým problémem například v Jemenu a Somálsku. „Jíme pouze dvakrát denně. Většinou naše jídlo sestává jen z chleba a vody,“ říká jedna maminka, jedna z milionů lidí, kteří čelí katastrofálnímu hladu. V Africe se nekontrolovatelně šíří hlad a voda se stává každým dnem nedostupnější. Například v Angole bylo nejhorší sucho za posledních 40 let. V Malawi 5,4 milionu lidí nemá dostatek jídla. V Zambii více než polovina populace přežívá jen s 42 Kč na den. V Burundi je více než polovina dětí mladších pěti let podvyživených. I v Nigeru je skoro polovina dětí mladších pěti let chronicky podvyživených. V Zimbabwe polovina populace žije v extrémní chudobě.
Ještě si někdo bude stěžovat, v jaké bídě my chudáci tady žijeme?
Velkým společenským i ekonomickým problémem je plýtvání jídlem.
Potraviny jsou Božím darem, bez kterého se neobejdeme. Ještě před sto lety bylo potřeba k obstarání potravin vynaložit velké množství času a námahy. Ačkoliv v poslední době jídlo zdražuje, základní potraviny jsou dobře cenově dostupné takřka pro všechny. A mnoho prošlých nebo zkažených potravin lidé vyhazují. Ročně tak podle odhadů vyhodíme v Česku skoro milion tun potravin! Nejvíce potravin přijde nazmar až na samém konci řetězce – v domácnosti, vychází to na 69 kg na osobu! K plýtvání dochází také často už na přímo poli, kdy je třeba zaorána nestandardně vypadající, ale jinak vynikající zelenina. Nebo v sadech zůstane ovoce na stromech, protože zaplacení důstojné mzdy česáčům navyšuje cenu natolik, že je ovoce neprodejné. V dalším článku řetězce, v distribuci – v supermarketech – se již podařilo plýtvání omezit tím, že nespotřebované potraviny se musí odevzdat do potravinových bank. Nová vyhláška připravovaná ministerstvem zemědělství by měla pomoci omezit plýtvání v restauracích. Nová vyhláška totiž dovolí zbylé porce zchladit či zmrazit a následně distribuovat potřebným.
Možností, kde a jak plýtvání omezit, je tedy celá řada. Co by nás k tomu mělo motivovat kromě zmíněného znevážení Božích darů? Předně je to neuvěřitelně veliká plocha zemědělské půdy, která je obhospodařovaná zbytečně. Pokud bychom skutečně omezili plýtvání až téměř na nulu, mohli bychom celosvětově ušetřit 28 % zemědělské půdy. To by umožnilo vytvořit přírodní rezervace, nebo komplexně přejít na systém ekologického zemědělství. Zachránili bychom tak velké množství rostlinných a živočišných druhů, které vymírají, a tím i sebe.
V době klimatické krize není bez zajímavosti, že 8 % emisí skleníkových plynů je z vyhozeného jídla a další nemalá procenta bychom ušetřili omezením obdělávané zemědělské plochy a omezením chovu zvířat. Ušetřili bychom rovněž 20 % sladké vody. Zajímavá je i finanční stránka. Jen v EU bychom mohli ušetřit každý rok 3700 miliard korun za vyhozené potraviny a použít je tam, kde je potřeba.
Změnu máme ve svých rukou.
Několik tipů. Když čteme na štítku datum minimální trvanlivosti, většinou je možné konzumovat tyto potraviny dlouho po uplynutí tohoto data. Datu spotřeby je naopak nutno věnovat pozornost. Např. v ledničce dávat potraviny s blížícím se datem spotřeby dopředu, abychom na ně nezapomněli. Do obchodu se doporučuje vyrážet se seznamem toho, co skutečně potřebujeme a nekupovat množství věcí, které jsou v akci a potom je vyhazovat, protože je nestačíme sníst. Kdo má možnost, je dobré si něco vypěstovat sami. Pěstitel si pak také všeho více váží, když do toho investoval tolik energie.
Střídmost je cestou ke zdraví. Vydejme se po ní. A radujme se z toho, jak se máme dobře!
Vít Hába, farář
