Zprávičky z farnosti 1/2023
Pan Josef Zigáček oslavil 100 let
Co bylo před 100 lety si nikdo z nás už nemůže pamatovat. Bylo to období tzv. první republiky, kdy k Československu patřila ještě Podkarpatská Rus a prezidentem byl T. G. Masaryk. V roce 1923 začal poprvé vysílat rozhlas, ale v Prušánkách si na něj ještě museli počkat, protože v té době ještě rozhodně nebyla zavedena elektřina a svítilo se pouze petrolejkami. V tomto roce se 5. března narodil prušánecký občan pan Josef Zigáček, kterému jsme mohli letos pogratulovat k dožití 100 let.
Narodil se jako páté dítě ze šesti dětí manželům Jakubovi a Františce Zigáčkovým. Jeho otec bojoval v 1. světové válce na ruské a potom na italské frontě.V roce 1929 – 1934 chodil malý Josef v Prušánkách do obecné šestitřídky. Pak od roku 1934 do roku 1938 na Státní československé reálné gymnázium do Břeclavi. Po záboru Sudet v září 1938 ale přeložili české žáky do Hodonína, protože Břeclava (tehdy to ještě nebyla Břeclav) se stala německým územím. Celé gymnázium studoval s vyznamenáním.
V době 2. světové války pracoval na obecním úřadě. V jeho vzpomínkách, které zaznamenal jeho syn Josef, je popsáno, jak na úřad přišla nějaká slečna Wiesnerová, dcera posledních prušáneckých Židů, odhlásit se z pobytu, že mají nařízeno někam odjet. Nedlouho na to došli na úřad jejich doklady a věci. Místo odeslání bylo Ausschwitz. Nikdo ještě tehdy nevěděl, co to je. Pochopitelně se už nevrátili.
V roce 1944 udělal Josef Zigáček zkoušku z němčiny u zkušební komise pro učitelství v Brně, kterou potom mohl vyučovat. V témže roce šel učit na své první učitelské místo na obecnou školu do Podivína. Tím započala jeho učitelská dráha, které se pak věnoval celý život.
V roce 1946 dělal zkoušky jako externista z různých předmětů na Státním mužském ústavu učitelském v Brně.V roce 1947 byl přijatý na dálkové studium Pedagogické fakulty Masarykovy university. Aprobaci měl na dějepis, zeměpis a občanskou výchovu, ale nakonec nejvíce učil český jazyk.
Vojenskou službu absolvoval v Novém Mestě nad Váhom a pak v Lipníku nad Bečvou. Na vojně vyprávěl vojákům různé zážitky a ti ho s obdivem poslouchali.
50. léta byla pro učitele tísnivým obdobím. V Kosticích zažil zatčení jednoho učitele a půlku prázdnin museli pracovat. Vzpomínal, jak s panem učitelem Tesaříkem asfaltovali silnici za Josefovem.
Dne 8. 11. 1952 se oženil s Ludmilou Zálešákovou. Narodili se jim dva synové. Starší Josef v roce 1955 a mladší Pavel v roce 1966. Má sedm vnoučat, deset pravnoučat a jedenácté pravnouče na cestě. V roce 1960 si postavili dům u mlýna, který si postupně zvelebovali. V 50. až 70 letech dělal také knihovníka. V té době byla knihovna za starým národním výborem v přístavku u maštale s býky. Po postavení kulturního domu byla přestěhována do jeho suterénu.
V 70. a 80. letech učil hlavně v Lužicích, v Moravském Žižkově a v Prušánkách. Kromě toho také dělal průvodce německým zájezdům. (tehdejší družba s JZD).V roce 1983 šel do důchodu. I v důchodu byl stále aktivní. Začal vypomáhat varhanici v kostele. Postupně se stal hlavním varhaníkem a vedl i chrámový sbor až do roku 2012. Dělal také vrátného V Naftě v Hodoníně, pracoval pro hodonínské muzeum a zpracovával různé články. Jeho posledním zaměstnáním bylo vyučování němčiny na SOU v Bažantnici.Kromě toho se také staral o hospodářství a např. do svých 83 let ještě držel prasata.
Prakticky celý život doučoval jak děcka, tak dospělé, nebo překládal, kdo co potřeboval. Mě osobně učil jako třídní učitel ve 3. a 4. třídě, a také mě doučoval češtinu na přijímačky na střední školu. Vzpomínám si, jak vyprávěl, že učil nějaké Němce češtinu, a když jim vysvětloval minulý čas od slovesa „jít“, tak absolutně nemohli pochopit, kam se ztratil ten kořen slova (šel, šla, šlo..). Holt čeština je těžký jazyk.
Jednou z rad na dlouhověkost bývá, kromě zdravého životního stylu, namáhat stále svůj mozek. Takto vitálním a činorodým člověkem byl po celý život právě pan Josef Zigáček, pro mě strýček Jožka.
Jitka Omelková
